Historie zubního lékařství

Proč se i dnes najde řada lidí, kteří se obávají návštěvy zubního lékaře a ošetření zubů? Zapátrátrejte s námi hlouběji v historii a zjistíte, kam se zubní lékařství posunulo. Nežijeme ve středověku, ač to tak v některých ordinacích vypadá. Ani drobný zákrok by neměl bolet, prevence a ústní hygiena je na prvním místě, kvalitní fukční i estetické náhrady jsou samozřejmostí. Ne vždy tomu dříve tak bylo…

úvodem něco o zubní péči před pouhými 100 lety

“Vezmeme do úst vlažné vody a třeme zuby prsteníkem (prstem), což budeme opakovati potud, pokud nevyjde z úst voda čistá, což může po prvé trvati asi půl hodiny. Černé zuby třeba z počátku tříti také trochou popele doutníkového, pemzou či práškem zubným. Škaredá, černá místa třeba napřed nějakým ostrým předmětem oškrábati, nebo dáme si jednou zuby důkladně očistiti zubnému umělci a pak je ošetřujeme sami dále.”

(úryvek z knihy domácího lékaře, který byl před sto lety často jediným nositelem znalostí mezi lidmi)

zubní červ „přežil“ 3600 let

Člověk v době kamenné trpěl však spíše nadměrnou abrazí (obroušováním zubů) z nedostatečně upravené a tuhé potravy. Jeho průměrná délka života byla tak nízká, že se problémy se zuby často ani nestihly projevit. První známky doloženého zubního kazu ukazují na dobu před 25 tisíci lety. Přesto se nalezly nástroje jako malý luk s pazourkovým úlomkem, který se roztáčel a odstraňoval kaz ze zubů.

stredovek

V dějinách stomatologie po dlouhou dobu panovala představa, že zubní kaz a bolesti s ním spojené, způsobuje zubní červ. Představa hryzání červa ve vykotlaném zubu přetrvala ze starověké Mezopotámie až do 18. století n. l. (asi 3600 let!). Lidé se snažili bolesti zubu zbavit zaříkáváním červa nebo ho různými prostředky vyhnat. Zuby se vypalovaly žhavým drátem nebo byly vykuřovány.

Představu zákeřného červa, kterého je nutno vytáhnout a zub zalepit, bývá dnes nechávána pouze nejmenším dětem. A i tam často narážíme na vzdělanost a pohotovost těchto nejmenších pacientů.

ústní hygiena a prevence není nic nového

Výrazný pokrok v medicíně a celkovém nahlížení na ošetřování zubů se projevil až ve starověkém Řecku. Ale ani Arabský svět nebyl pozadu. Kvůli svaté knize korán, která striktně zakazovala poškozování těla, byla do značné míry omezena chirurgie a mnohem více podporována prevence a ústní hygiena. Dle zápisků Avicenna bylo běžné čištění zubů a takzvaný scaling (odstraňovaní zubního kamene, které je dnes považováno za nedílnou součást preventivní péče o chrup). K trhání (nebo spíše tahání) docházelo pouze u viklajících se zubů.

V Evropě se ošetřování zubů věnovali především v klášterech. Avšak brzy církev došla k názoru, že prolévání krve se nehodí k svátosti duchovního života a tak chirurgickou štafetu přebrali holiči, kteří do klášterů chodili za mnichy a občasně jim pomáhali. A tak potulní holiči-chirurgové trhali zuby prostým lidem, zatímco pro ty nejbohatší se otevíraly dveře jiných možností léčby – zubní náhrady.

zubní náhrady

První náhrady se přisuzují již Etruskům 700 př. n. l., kdy šlo o doslova šperkařskou práci s obroušenými zvířecími zuby. Mnohem později se začala objevovat kombinace slonoviny a kovu. Průkopníkem se stala zejména Itálie a Giuseppangelo Fonzi. Ten zuby do protéz, které se do té doby odebíraly mrtvým, nahradil porcelánem.

Tyto náhrady měly ale pouze kosmetický efekt. Protézky se připevňovaly zejména do viditelných předních částí chrupu, kde zakrývaly nevzhledné mezery. Teprve poté, co Charles Goodyear vynalezl vulkanizovaný kaučuk (pryž), se začaly zhotovovat celkové protézy na bezzubou čelist pro širokou veřejnost. Nejstarší dnes žijící generace tuto dobu pamatují.

V současnosti již gumové protézy byly zcela nahrazeny pryskyřičnými protézami. Díky zdokonalení implantačních metod a materiálů jsou i ty pomalu nahrazovány náhrady pevnými pomocí implantátů.

Některé významné objevy, které posunuly stomatologii

1774 – umělé zuby z keramiky
1780 – první zubní kartáček “moderního typu”
1819 – první amalgám, který nahrazoval měkké výplně, ale nedosáhl kvality zlata
1864 – kofferdam (elastická blána sloužící k izolaci preparovaného zubu)
1884 – zavedení kokainu jako lokálního anestetika
1896 – sestrojen první rentgenový přístroj
1913 – vznik dentální hygieny jako oboru ve Švýcarsku
1978 – CBCT (Cone Beam CT) 3D CT vyšetření tvrdých i měkkých tkáních
1986 – CAD/CAM systémy – počítačem řízená výroba zubů

dramatický vývoj v posledních 150ti letech

Postupné zjišťování pravých původců zubního kazu, jeho následných komplikací a objevování stále nových materiálů přineslo největší a nejdůležitější změny pro zubní lékařství v historii teprve v posledních cca 150ti letech.

Sledujeme vývoj od prvních amalgamových výplní, zlatých inlayí, prvních keramických, plastových a sklokeramických korunek k materiálům jako je titan, počítačem navržené a opracované celokeramické korunky, počitačově řízené implantace, mikrochirurgie, ošetřování pod operačním mikroskopem, … Budoucnost nám nabízí příslib pokroku ve formě pěstování kmenových buněk.

Kazivost zubů dosáhla vrcholu na přelomu 18. a 19. století. Od té doby klesá. Je posláním každého zubního lékaře kazivost pokud možno zastavit úplně. Některé výchylky jsou velmi dobře patrné i ve 20. století. Například za druhé světové války v Japonsku zapřičinil nedostatek potravin pro běžný lid stravování pouze o rýži. Ta takřka neobsahuje cukry. Díky tomu měli Japonci nejnižší kazivost v tomto století.

zmatky v titulech

V letech 1951-1953 se zubním lékařům uděloval titul MSDr, v letech 1954-1966 promovaný zubní lékař. Dentista byl vyučen jako zubní laborant. Po studiu na vysoké škole mohl v zubní ordinaci vykonávat řadu výkonů, ale lékařem nebyl. Titul MUDr. byl absolventům studia zubní medicíny udělován v letech1966-2004. Od roku 2006 absolventi oboru zubní lékařství získávají titul MDDr. (Medicinæ Dentium Doctor).

A jedna perlička závěrem

Nejhorlivějším zubním lékařem v dějínách byl Giovanni Battista Orsenigo, který během své 37 let trvající profesní kariéry vytrhl celkem více než 2 miliony zubů, které si všechny uschovával. Tento počet odpovídá odstranění 185 zubů denně.

Autor: MDDr. Jan Dědeček

 

Použitá literatura: Kompendium stomatologie I – Jiří Šedý, Encyclopaedia britannica, Dental History – American College of Dentists, Lidové lékařství – E. Loffler, Dějiny zubní medicíny – Přemysl Paichl.