Zubní implantáty dnes patří mezi velmi spolehlivé možnosti náhrady chybějících zubů. Mít implantát ale neznamená, že se o něj už nemusíme starat. Implantát sice nemůže postihnout zubní kaz, jeho okolí však může onemocnět. Jednou z nejzávažnějších komplikací je periimplantitida – zánětlivé onemocnění tkání kolem implantátu spojené s úbytkem kosti.
Pokud se problém zachytí včas, máme podstatně větší šanci jeho další postup zastavit. Proto jsou u pacientů s implantáty tak důležité pravidelné kontroly a profesionální dentální hygiena.
-
- Co je periimplantitida?
- Proč periimplantitida vzniká?
- Jaký je rozdíl mezi periimplantitidou a parodontitidou?
- Jak poznám, že se kolem implantátu něco děje?
- Jak se periimplantitida diagnostikuje?
- Dá se periimplantitida léčit?
- Pomohou antibiotika?
- Lze periimplantitidě předcházet?
- Implantát potřebuje celoživotní péči
Co je periimplantitida?
Zdravý implantát je pevně ukotvený v kosti a dáseň v jeho okolí nevykazuje známky zánětu. Stejně jako kolem vlastních zubů se ale i kolem implantátu vytváří zubní plak obsahující bakterie.
Pokud se plak dlouhodobě hromadí, může vyvolat zánět měkkých tkání kolem implantátu. V této fázi hovoříme o periimplantáční mukozitidě. Typickým příznakem bývá zarudnutí, otok nebo krvácení dásně při čištění či vyšetření. Kost kolem implantátu ještě není postižena a při správné léčbě je tento stav zpravidla možné zvládnout.
Jestliže však zánět postupuje hlouběji a začne docházet k úbytku kosti, která implantát obklopuje, mluvíme již o periimplantitidě.
Rozdíl je tedy zásadní: periimplantáční mukozitida = zánět měkkých tkání bez úbytku podpůrné kosti, periimplantitida = zánět tkání kolem implantátu spojený s postupujícím úbytkem kosti.
Proč periimplantitida vzniká?
Zásadní roli hraje bakteriální povlak v okolí implantátu. Riziko vzniku a dalšího postupu onemocnění ale ovlivňuje více faktorů.
Vyšší riziko představuje například neléčená parodontitida, tedy zánětlivé onemocnění závěsného aparátu vlastních zubů. Významným rizikovým faktorem je také kouření a nedostatečná kontrola diabetu.
Problémem může být rovněž nedostatečná domácí hygiena, nepravidelná profesionální péče nebo takový tvar protetické práce (korunky), který pacientovi čištění okolí implantátu výrazně komplikuje. Proto nestačí implantát pouze správně zavést. Důležitá je i jeho dlouhodobá kontrola a možnost udržovat jeho okolí skutečně čisté.
Jaký je rozdíl mezi periimplantitidou a parodontitidou?
Periimplantitida se v mnohém podobá parodontitidě (parodontóze). V obou případech jde o zánětlivé onemocnění vyvolané především reakcí organismu na bakterie v zubním plaku a v obou případech může postupně docházet k úbytku kosti.
Rozdíl je především v tom, kolem čeho zánět probíhá. Parodontitida postihuje vlastní zuby a jejich závěsný aparát – tedy tkáně, které zub drží v čelisti. Při postupujícím onemocnění ubývá kost i další podpůrné tkáně a zub se může začít viklat. Periimplantitida vzniká kolem zubního implantátu. Zánět postihuje měkké tkáně v jeho okolí a současně dochází k úbytku kosti, ve které je implantát ukotven.
Je zde ale ještě jeden důležitý rozdíl. Tkáně kolem implantátu mají jinou anatomickou stavbu než tkáně kolem vlastního zubu, a proto se může zánět kolem implantátu šířit odlišně. Jakmile se periimplantitida rozvine, její léčba bývá náročnější, než léčba parodontitidy.
Pacienti, kteří v minulosti prodělali parodontitidu, mohou mít vyšší riziko vzniku periimplantitidy. U těchto pacientů je proto obzvlášť důležitá důsledná domácí hygiena, pravidelná profesionální dentální hygiena a dlouhodobé kontroly implantátů i zubů.
Jak poznám, že se kolem implantátu něco děje?
Periimplantitida může být zrádná. V počátečních stadiích nemusí bolet. Pacient proto může mít pocit, že je všechno v pořádku, přestože už v okolí implantátu probíhá zánět. Varovnými příznaky mohou být například:
- krvácení při čištění nebo při dotyku dásně
- zarudnutí či otok dásně kolem implantátu
- hnisavý výtok
- nepříjemná chuť nebo zápach,
- ustupování dásně a postupné odhalování implantátu
- změny vzhledu okolí implantátu.
V pokročilém stadiu může dojít k výraznému úbytku kosti. Samotná pohyblivost implantátu je již velmi závažným nálezem a může znamenat ztrátu jeho spojení s kostí. Na bolest tedy není dobré čekat.
Jak se periimplantitida diagnostikuje?
Samotný pohled do úst nestačí. Lékař hodnotí stav dásně kolem implantátu a pomocí jemné sondy zjišťuje hloubku prostoru kolem implantátu a přítomnost krvácení či případného hnisání.
Velmi důležité je také RTG vyšetření, na kterém můžeme hodnotit výšku kosti kolem implantátu a porovnávat její stav s předchozími snímky.
Právě dlouhodobé sledování je důvodem, proč by měl pacient s implantátem docházet na pravidelné kontroly i tehdy, když nemá žádné obtíže.
Dá se periimplantitida léčit?
Ano, ale léčba může být náročná a její rozsah závisí na tom, jak daleko onemocnění pokročilo.
Základem je odstranění bakteriálního povlaku a dalších faktorů, které zánět podporují. Součástí léčby je důkladné profesionální vyčištění okolí implantátu a dekontaminace jeho povrchu. Současně je nutné nastavit domácí hygienu tak, aby pacient dokázal postižené místo dlouhodobě dobře kvalitně čistit.
U pokročilejší periimplantitidy nemusí být samotné nechirurgické ošetření dostačující. V některých případech je nutné chirurgické ošetření, při kterém lékař získá přístup k povrchu implantátu a kostnímu defektu, odstraní zanícenou tkáň a povrch implantátu důkladně dekontaminuje.
Podle typu a rozsahu kostního defektu lze někdy využít také regenerační postupy s cílem obnovit část ztracených tkání. Ne každý defekt je však pro regeneraci vhodný. Pokud je úbytek kosti velmi rozsáhlý nebo již implantát není možné dlouhodobě zachovat, může být nutné jeho odstranění.
U nás ve Studiu 32 využíváme k léčbě periimplantitidy laser. Ten umožňuje velmi dobrou dekontaminaci (očištění) povrchu implantátu. I tak je léčba periimplantitidy velmi komplexní a jedna návštěva většinou nestačí.
Pomohou antibiotika?
Antibiotika sama o sobě příčinu periimplantitidy neodstraní. Základem léčby je především mechanické odstranění bakteriálního biofilmu a dekontaminace povrchu implantátu.
Antibiotická léčba může mít v některých konkrétních situacích své místo, ale není univerzálním řešením a o jejím použití rozhoduje lékař podle konkrétního nálezu.
Lze periimplantitidě předcházet?
Ve velké míře ano. Základem je dlouhodobá a pravidelná péči. Implantáty jsou na absenci péče citlivější, než vlastní zuby.
Základem je každodenní odstranění zubního plaku nejen z korunky na implantátu, ale především z jejího okolí. Podle konkrétní situace mohou být kromě klasického nebo elektrického kartáčku potřeba mezizubní kartáčky, jednosvazkový kartáček, zubní nit nebo další pomůcky. Ty Vám „na míru“ doporučí dentální hygienistka.
Stejně důležité jsou pravidelné návštěvy dentální hygieny a kontroly u zubního lékaře. Interval kontrol není u všech pacientů stejný. Záleží mimo jiné na stavu ostatních zubů, kvalitě hygieny, předchozí parodontitidě a dalších rizikových faktorech.
Implantát potřebuje celoživotní péči
Úspěšným zavedením implantátu léčba nekončí. Implantát může velmi dobře fungovat mnoho let, potřebuje však pravidelnou domácí i profesionální péči.
Největším problémem periimplantitidy je, že dlouho nemusí způsobovat výrazné obtíže. Když pacient začne změny sám pozorovat, může už být část kosti kolem implantátu ztracena.
Proto platí jednoduché pravidlo: nečekejte, až implantát začne bolet. Pravidelné kontroly umožňují zachytit první známky zánětu v době, kdy je situace zpravidla mnohem lépe řešitelná. Pokud máte zubní implantát a všimli jste si krvácení, otoku, ustupování dásně nebo jiné změny v jeho okolí, objednejte se na kontrolu. Čím dříve lékař zjistí příčinu, tím větší má možnosti, jak implantát dlouhodobě zachovat.
Tento odborný příspěvek pro Vás připravil MUDr. Jiří Škrdlant, vedoucí lékař Studia 32
