Spojení „soukromý zubař“ vyvolává u mnoha osob pocit nejistoty. Co to vlastně znamená? A jací jsou vlastně ti jiní nesoukromí zubaři a kde je najdeme?
Většina z nás má ještě v paměti dobu, kdy se u zubaře neplatilo a návštěva byla „na pojišťovnu“. Dnes je ale situace jiná. Když se řekne, že je zubař soukromý, mnoho pacientů automaticky očekává vysoké účty. Jaká je ale realita, proč a kde vlastně platíme?
- Kdo může být zřizovatelem zubní ordinace?
- Soukromí jsou dnes skoro všichni
- Kde se platí a kde je péče na pojišťovnu?
- Co si lidé pod pojmem „soukromý zubař“ představují?
- Doba se změnila
Kdo může být zřizovatelem zubní ordinace?
Každá ordinace musí být schválena příslušným úřadem (Krajský úřad nebo Magistrát hl. m. Prahy). Tomu se říká „Udělení k oprávnění k poskytováním zdravotných služeb“. Zřizovatel ordinace (ten, komu je uděleno dané oprávnění) může být:
- fyzická osoba (lékař OSVČ, který podniká pod svým jménem)
- právnická osoba (obvykle s.r.o., větší pracoviště a.s.)
- organizační složka státu či územního samosprávného celku.
Tím si jsme si hned z kraje jednoduše zodpověděli, jak se to s tím soukromým zubařem… Soukromí jsou ti první dva.
Soukromí jsou dnes skoro všichni
Drtivá většina zubních ordinací (nejen zubařů) jsou dnes soukromé subjekty (s.r.o. nebo OSVČ). Nezáleží, jestli působí v poliklinice, nemocnici či v nějakém jiném prostoru. Může tam mít pronajaté prostory.
Záleží jen na tom, kdo je zřizovatelem ordinace. Tím je většinou buďto fyzická osoba (lékař sám) nebo právnická osoba (obvykle lékař, kterému daná firma patří a sám tam pracuje). To poznáte podle označení pracoviště, které je povinné (cedule u vstupu do zdravotnického zařízení).
„Státní ordinace“ jsou dnes velmi málo časté (např. v rámci fakultních nebo krajských nemocnic, věznic). Ne vždy jsou dostupné široké veřejnosti. Některá pracoviště jsou určena pro zaměstnance státu (např. armáda) a tam běžná veřejnost chodit nemůže. Do některých přijít lze, ale třeba jen s doporučením od svého zubaře nebo při akutním problému.
Kde se platí a kde je péče na pojišťovnu?
Rozdíl není v tom, komu ordinace patří, ale v tom, zda má ordinace smlouvu s Vaší pojišťovnou.
Mnoho soukromých ordinací se rozhodlo jít cestou přímých plateb (tedy nemají smlouvy s pojišťovnami nebo se snaží výkony na pojišťovny využívat jen minimálně). Důvody jsou prosté:
- čas: Kvalitní ošetření vyžaduje čas, což úhrady pojišťoven nereflektují.
- materiál: Moderní materiály a technologie (mikroskopy, digitální skenery) jsou drahé a pojišťovny.
- kvalita a záruka: Mnoho pacientů raději zaplatí za estetiku a dlouhou životnost zákroku.
To ale neznamená, že by se ve státem zřizovaných ordinacích neplatilo. I tam provádějí výkony, které ze zdravotního pojištění hrazené nejsou a tedy je pacient platí sám, když si je přeje.
Zda platíte nebo ne záleží jen na tom, zda má dané zdravotnické zařízení smlouvu s Vaší pojišťovnou a jaké výkony Vás čekají – zda ty pojišťovnou hrazené nebo jste si vybrali ty nehrazené. Nestátní (soukromá) ordinace má obvykle smlouvu se zdravotní pojišťovnou a pacient nemusí nic neplatit.
Kdo potřebuje vydělávat?
Oba typy ordinací potřebují uhradit náklady na provoz. Rovnice je v obou případech stejná. Výnosy mínus náklady je zisk (něco zbyde) nebo ztráta (něco chybí).
Soukromé ordinace pokrývají své náklady (výdaje) z úhrad pojišťoven a přímých plateb pacientů. Jiné výnosy (příjmy) obvykle nemají. Jsou to podnikatelé jako jakákoliv jiná firma v jiném oboru. Když nevydělají dost, v lepším případě nezbyde nic (firma nemá zisk), v horším se nevydělá ani na provoz. Jestliže podnikatel ztrátu nedotuje z úspor nebo jiných zdrojů, zkrachuje. Soukromé praxe mohou požádat o dotaci (např. na digitalizaci praxe, apod.) a mohou dostat dary od dárců a nadací. Tyto příjmy ale nejsou v běžných praxích významné.
Státní ordinace dostávají peníze od zdravotních pojišťoven úplně stejně jako soukromé ordinace. Pacienti tam také platí za výkony, které ze zdravotního pojištění hrazené nejsou. Mohou získat granty (jsou ale na vědecko-výzkumnou činnost, ne na běžný provoz) nebo dotace a dary od dárců a nadací. Například podle výroční zprávy z FN Motol z roku 2024 tvoří výnosy za provedené výkony 91% z celkových výnosů (4% pak tržby za prodané zboží, 2% dotace a zbytek pak ostatní jiné výnosy). Tedy i velké nemocnice jsou živé z toho, co za výkony udělají úplně stejně jako soukromé praxe.
Co si lidé pod pojmem „soukromý zubař“ představují?
Pro mnoho osob se slovo „soukromý“ stalo synonymem pro nadstandard. Myslí si, že to znamená:
⏱️ krátké objednací lhůty (nemusíte čekat měsíce)
🌺 špičkové vybavení a příjemné prostředí
💎 vysoké ceny
Bohužel tyto věci spolu vůbec nemusí souviset. Soukromý může být i lékař s čekací dobou mnoho měsíců, s vybavením, které pamatuje minulé tisíciletí a cenami, které si může dovolit i rodina s nízkým rozpočtem.
Doba se změnila
Doba se změnila. Zubní péče už není vnímána jako bezplatná služba státu, ale jako investice do vlastního zdraví. Ačkoliv platby u zubaře netěší žádného pacienta, často jsou daní za to, že dostane péči, která odpovídá 21. století.
Soukromý zubař neznamená automaticky platbu. Platit můžete ve státním i v soukromém sektoru. Nebo naopak v obou můžete využít výkony, které zdravotní pojišťovny hradí a neplatit tedy nic.
článek pro Vás připravila Ing. Martina Škrdlantová
